Ne. Není to lepší než geniální verze s Davidem Suchetem, který pro nás navždy bude představitelem toho jediného Hercula Poirota. Když ale přijmeme fakt, že si film vzal základní námět a zbytek předělal v rytmu hollywoodského megalomanství, budeme se dobře bavit. Je pozdě večer a do legendárního vlaku v Istanbulu nastupuje poslední pasažér, věhlasný detektiv Hercule(s).

Když se ve vedlejších rolích před kamerou komíhají áčkové hvězdy jako Willem Dafoe, mystická Penelope Cruz nebo odsloužilá Bondova „M“ Judi Dench, dukáty jsou z filmu cítit na dlouhé míle. V roli Poirota se představil Kenneth Branagh (který si střihl i režii) s obscénním peřím pod nosem, na druhé straně zákona byl pak záporak Cassetti alias fešákovský Johny Depp. Herecké výkony jsou obstojné, nikdo vyložené nevyčnívá ani nekazí. Občas repliky hercům nevěříte, nebo v nich pokulhává pověstná logika.

Hlavní prim hraje vizuál. Nádherné záběry Istanbulu, zasněžené krajiny balkánské divočiny a lokomotivy dštící páru. Kamera je inovativní (poetické je odhalování zavražděného z ptačího pohledu) a hudba obstojná. Flashbacky do minulosti jsou taky fajn. Mezi hlavní zápory díla patři sbírka nelogičností (fantasy lavina, která jako na potvoru zastaví vlak) a poněkud uspěchaná a nedostatečně využitá morální koncovka, která by měla diváka emocionálně zasáhnout.